Stangeria eriopus 

Stangeria eriopus (Kunze) Baillon 1894, je druh cykasotvarých rostlin z čeledi stangeriovitých (Stangeriaceae) ve třídě cykasy (Cycadopsida). Stangerie je endemický cykas z jižní Afriky. Je považován za prehistorickou rostlinu, z jehož předka se vyvinula celá řada dalších cykasů. O stangerii se botanici v 19. století domnívali, že se jedná o kapradinu Lomaria. Až náhle vyrašená šištice v londýnské botanické zahradě Chelsea překvapivě změnila jeho zařazení.

1. •Fotogalerie v přírodě - Philip Rousseau
   

Etymologie

Rodové jméno rostliny pochází od Dr. Maxe Stangera, který zmíněnou rostlinu do Chelsea z Jižní Afriky zaslal. Druhové jméno vychází z vědeckého jména, označující plstnaté pokrytí kořene řapíku (v překladu „plstnatá noha“). Starší a již nepoužívané vědecké jméno je Stangeria paradoxa. Druh se dříve řadil do společné čeledi s australským rodem Bowenia, se kterým tvořil čeleď stangeriovité. Bowenia nyní tvoří novou čeleď Boweniaceae.

Rostlina má dvě formy - lesní a stepní, které si rozdíly udržují i při pěstování ve skleníku. Lesní druh má větší a početnější listy, stepní forma je řidší s menšími listy a roste v sušším a světlejším prostředí. L. Whitelock naznačuje, že se může jednat o dva různé druhy.

Kmeny jsou zcela podzemní s řepovitým kořenem, s korálovitými kořeny typickými pro cykasy. Kmen se může větvit do řady růstových vrcholů a má zavalité, takřka hlízovité kořeny. Mladé listy vyrůstají složené přímo nahoru, jsou pokryté jemným chmýřím. Zralé listy jsou dlouhé 0,3-2 m, podobné kapradinám. Řapík je 10-80cm dlouhý, u kmene široký a pokrytý vlasy, které této rostlině daly druhové jméno. Poslední lístky na listu jsou často srostlé a zubaté. Stangerie dospívá v 5-7 letech.

Stangerie roste na východním pobřeží Jižní Afriky a jižního Mosambiku. Roste v úzkém 50 km pásu u moře, ale nikdy blíže než 2-3 km. Tento druh žije v rozmanitém prostředí od lesa po travnatou step, nicméně je stále více ohrožen změnami v prostředí a využíváním v tradičním lékařství. Roste v lehce kyselé půdě.

Stangerie v Česku

Velká a veřejně přístupná rostlina roste v botanické zahradě Brno. menší najdete v zahradě UK v Praze na Slupi. Skleník Fata Morgana v Praze pěstuje pěkné rostliny v zásobních sklenících.

Pravděpodobně nejlepší sbírkou stangerií v Evropě je skupina více než 10 rostlin v Botanické zahradě v polském Krakově, kde ovšem nejsou běžně vystavovány (až na jednu). Zahrada v Krakově tyto rostliny dále rozmnožuje, jedna z krakovských rostlin roste i v pražské Fata Morganě.

Původ

Stangerie je dle některých expertů živým spojovacím článkem mezi cykasy. Dle R. Buckleye se předek stangerií postupně vyvinul i v rody bowenie a čigua a z předků čigua poté do Zamií a dalších rostlin. Africká stangerie se pravděpodobně vyvinula z cykasu, který rostl na celém někdejším kontinentu Pangea.

Ochrana

Stangerie je v zemi původu místními kmeny využívána v léčitelství. Její rychlý úbytek v posledních letech ji dovedl na seznam CITES 1 a na Červeném seznamu IUCN 2009 je zařazena do kategorie NT - téměř ohrožené.