Encephalartos ghellinckii
píchoš Ghellinckův

Píchoš Ghellinckův (Encephalartos ghellinckii) je rostlina v čeledi kejákovitých (Zamiaceae) a třídě cykasy. Byl poprvé popsán v roce 1867 a pojmenován podle belgického amatérského sběratele a botanika Ghellincka (viz i Cykasy v Belgii).

Rozšíření
Píchoš Ghellinckův roste v JIhoafrické republice  v provincicích Natal and Transkei ve výškách od 700 do 2400 mnm v oblasti se silnými klimatickými extrémy - vedrem v létě a mrazem a často i sněhem v zimě.

Popis
Středně velký cykas, jehož délka kmene může dosáhnout 3m. Úzkolistá rostlina jehož lístečky se šířkou i pevností podobají smrkovým jehlicím. Listy mohou být až jeden metr dlouhé. Jsou rozlišovány dvě formy, nížinná a horská. Horská forma je celkově robustnější, hlavním rozlišovacím znakem je tvar listu. Horská forma má širší lístky (4-5 mm) které se téměř vzájemně dotýkají, avšak nepřekrývají. Dalším charakteristickým znakem je zlatohnědé vlna vystupující při tvorbě nových listů a pokrývající řapíky mladých listů. U formy nížinné jsou lístky užší (2-3 mm) se zřetelnými mezerami (3-4 mm) mezi jednotlivými lístky. Ochlupení mladých listů není tak markantní, jedná se spíše o jemné, řídké chloupky šedobílé barvy.

Pěstování

Mrazuodolný cykas, který nicméně patří k nejobtížněji pěstovatelným cykasům a vůbec nejobtížnější Encephalartos. Velmi špatně se přesazuje.

Nesnáší skleníkové podmínky, vlhko a přemokření. Zakořenění rostliny trvá velmi dlouho a nové listy se mohou objevit až za 4-5 let.

Při pěstování této rostliny je doporučena zemina obohacená na vápenec. V přírodě rostou na čedičovém podkladu. Velmi úspěšné byly Nieuwmeyerovy pokusy s doplněním zeminy o běžné  stavební vápno.

Cynthia Giddy v knize 'Cycads of South Africa' zmiňuje, že srážky v lokalitě dosahují 1 000 to 1 250 mm za rok. Zimy jsou velmi studené, včetně sněhu a mrazu. Encephalartos ghellinickii by podle ní měl růst na polostinném místě či přímém světle.  Čedičová půda v oblasti je údajně lehce kyselá (překvapivě i přes obsah vápníků a MnO).

Podle Prof. Nata Grobbelaara,  v jeho knize "Cycads - With special reference to the southern African species" zmiňuje, že do habitatu této rostliny často zasahují přirozené požáry. Ze všech jihoafrických druhů tento zakořeňuje vůbec nejhůře.

Při pěstování vyráží listy obvykle jen jednou za 3-5 roků a šištice jen zřídkakdy. Pokud se však tyto rostliny dobře etablují, nevyžadují žádnou zvláštní péči.

Sbírky v Česku

Jedna až dvě nepříliš vzrostlé rostliny v soukromých sbírkách. Další uhynuly při pokusech o pěstování v ČR.

Další informace:

1. •Cykasy Afriky - úplný atlas, jediný existující v češtině
   

2. •Rod Encephalartos v historickém článku prof. Dyera
   

3. •Cycas thouarsii - pochází z Madagaskaru a blízkého pobřeží Afriky, jediný z rodu Cycas v Africe
   

4. •Stangeria eriopus - jediný jihoafrický druh z jiného rodu než Encephalartos