Pohlavní zralost cykasů
Doba, v níž cykasy dosahují pohlavní zralosti, se značně liší druh od druhu. Zpravidla platí, že menší cykasy, například karibská Zamia pumila, dozrávají podstatně dříve než stromové cykasy, přičemž samčí rostliny obvykle dosahují zralosti dříve než samičí. Šištice se na rostlinách druhu Zamia integrifolia mohou objevit již ve třech letech, zatímco na druhu Microcycas calocoma až v 15 letech.

Tato doba se prodlužuje, pokud rostlina neroste ve vhodných podmínkách. Národní botanická zahrada Belgie si tak není ani po 180 letech jista pohlavím jednoho ze dvou stromů Encephalartos altensteinii, který dosud neměl šištice. Věk tohoto cykasu je přitom odhadován až na 300 let.

Nahoře: opylovači, brouci nosatci v šištici cykasu siamského

Samičí plodolisty a šištice

Plodolisty (en: megasporophyl, macrosporophyll) je přetvořený list nesoucí semena například u cykasů. Tyto upravené listy nesou každý dvě nebo více semen. Plodolisty u cykasů mohou být volné, hlávka, šištice:

Volně - zcela volnou podobu plodolistů mají plodolisty u většiny čeledi Cycadaceae (rod Cycas), často je tedy uvidíme u stromu Cycas circinalis v pražském skleníku Na Slupi. Na přiložené fotografii ze Slupi  je také patrné, že rok co rok může dojít k oplodnění nahodilého vajíčka a vznikne semeno. V tomto případě jediné v celém trsu plodolistů. Samčí strom je pouze přes chodník.

Cykasy jsou opylovány především brouky. Silná podobnost mezi jednotlivými opylovacími systémy napříč kontinenty naznačuje, že způsob opylování se stabilizoval dlouho před rozpadem superkontinentu Pangea. Jedním z důkazů je i opylování brouky Languriidae v Asii, Americe i Austrálii, u kterých je potvrzen původ starý přes 200 mil. let.

Rozmnožování

“Samečci mají šišky a holčičky hnízdečka”, vyložila vše jedna z adeptek na pěstování cykasu. Cykasy jsou tedy dvoudomé rostliny s rozdílnými pohlavními orgány. Na samičích rostlinách vyrůstají samčí šištice s pylem, ale u samiček to tak jednoduché není. Na samičích rostlinách rostou buď samičí šištice, nebo volnější plodolisty.

Rozeznat od sebe samce a samici cykasů není bez šištic na pohled možné. Botanikům navíc šištice umožňují odlišit od sebe některé jinak velmi podobné druhy.

Na fotografii vlevo je samčí šištice druhu Cycas edentata (foto Art Vogel)

Samčí rostlina vytváří šištice, na jejich šupinách najdeme mikrosporangia - pylové váčky. Z pylu vznikají spermatozoidy s bičíky. Jak šištice, tak i spermatozoidy jsou největší mezi rostlinami. Vedle jinanu dvoulaločného jsou navíc cykasy jedinou semennou rostlinou s pohyblivým spermatozoidem. Toto „sperma“ dosahuje obrovských rozměrů a u největších z nich je rekordmanem jak v živočišné, tak i rostlinné říši. Největší je u kejáku Roezlova (Zamia roezlii), kde je spermatozoid velikosti 0,4–0,5 mm rozeznatelný pouhým okem. Spermatozoid kejáku Roezlova má 40 000 pohyblivých bičíků (cilia), jejichž pulzování umožňuje spermatozoidu aktivně se přiblížit k vajíčku.

Samice

Samičí rostlina vytváří buď šištice, nebo u rodu cykas různou měrou volné plodolisty (mega/macrosporophyl buď zcela volné nebo v hlávce). Samičí rostlina vytváří obvykle jen jednu samičí šištici či sadu megasporofylů se dvěma nebo více vajíčky na každém megasporofylu. Pohlavní chromozomy většiny cykasů nejsou jednoznačně popsány.

Opylení

Výzkumy naznačují překvapivou specializaci jednotlivých druhů cykasů na konkrétní druhy brouků. Například kubánský druh Microcycas calocoma je opylován broukem Pharaxonotha esperanzae, druh keják otrubnatý je opylován nosatcem Rhopalotria mollis (Sharp) a druh Zamia integrifolia broukem Pharaxonotha zamiae (Blake). Australský rod bowenie je opylován rodem nosatců Miltotranes, zatímco také australskou Lepidozamia peroffskyana opylují nosatci Tranes. Ti žijí v samčích šiškách a v době jejich zrání hromadně migrují na šištice samic. Opylování brouky Languriidae, u kterých je potvrzen velmi starý původ (200 mil. let), je známo z Asie, Ameriky i Austrálie.

V zajetí je možné umělé opylení, pyl vzácnějších druhů bývá dostupný na trhu. Opylení se obvykle provádí vléváním či vstřikováním vody s rozmíchaným pylem do spár zralé samičí šištice (viz foto z opylování druhu Zamia restrepoi), případně i méně účinným vefukováním pylu.

Foto vlevo Petr Ligotský: Rozevřená samičí šištice Zamia sp. s patrnými vajíčky je připravena k opylení.

Postupy při opylení se různí podle rodu cykasů, nicméně již delší dobu je preferovaným způsobem tzv. mokré opylení (vstřikování pylu ve vodě) na rozdíl od suchého (vefukování pylu).

Opylování rodu Zamia

V případě opylování rodu Zamia dojde v době pohlavní zralosti šištice k jejímu otevření alespoň v horní části. Do otvoru, ve kterém bývají patrná nezralá vajíčka (viz foto vlevo nahoře), je nutno vstříknout pyl rozmíchaný ve vodě tak, aby pyl protekl celou šišticí a vytekl dole. Mělo by se jednat o relativně silnou směs, přibližně 1 kávová lžička pylu na 1 naběračku vody. Pokud je šištice otevřena i jinde než nahoře, je doporučeno i zde vstříknout pyl. Celý postup je vhodné opakovat přibližně jednou za 3 dny vždy 3-5x. Samozřejmě i menší intenzita může být dostatečná. Upozorňujeme, že je třeba být akční, některé druhy otevřou šištici jen na pár hodin, u jiných vydrží otevřená více dní.

Na fotografii s injekcí vlevo nahoře (Foto Art Vogel) je vidět opylení druhu Zamia restrepoi. Zde však puklina není tak patrná a jedná se spíše o otevření škvíry mezi krycími destičkami (šupinami) šištice.

Je obdobné jako u rodu Zamia s tím, že na samičí šištici se obvykle uvolní několik horních šupin, mezi které je možno vstříknout pyl s vodou. Ne vždy je uvolnění šupin dostatečné, proto některé zahrady preferují odříznutí neplodné špičky šištice a případné lehké pootevření prostoru do šištice. To umožní vstříknutí či nalití pylového roztoku. Pyl je také možno na odseknutý vrchol nasypat a poté zalít vodou, viz foto Arta Vogela.

Semena a výhonky

Cykasy se rozmnožují semeny. Některá semena plavou a mohou se rozšiřovat přes moře, některé vnitrozemské druhy mají jedlý obal (sarcotesta), který slouží jako potrava pro zvířata. Ta pak semena rozšiřují trusem. Semena cykasů rychle ztrácejí klíčivost a nelze je sušit ani delší dobu skladovat.

Foto u rodu Encephalartos Art Vogel:

Odříznutí, úprava a nasypání pylu do vrcholu šištice - foto nahoře

Zalití pylu vodou

Semena - výsledek opylení stromu Encephalartos natalensis v nizozemském Leidenu.